2)Jak už poukázala čtenářka Lenka Ru, není možné vynechat kontext (zdravotní výdaje). Pak vypadají životní náklady trochu jinak. Navíc, majetek střední třídy byl hodně spjat s vlastnictvím domu, ceny domů po krizi silně klesly.

3) Naznačujete, že článek vychází z autorů, kteří Američanům závidím a přeji si, aby jim „chcípla koza“ (a že tedy přeneseně i já zaujímám stejný postoj). To se mýlíte, laciný antiamerikanismus není můj šálek čaje. Snažím se poukázat na to, jak dochází k čím dál znatelnějšímu rozevírání nůžek a jaké to má důsledky pro americkou ekonomiku a soudržnost společnosti(to bude předmětem 2. části článku). Byl bych rád, kdyby se to Američanům podařilo vyřešit, aniž by došlo k vytvoření ghett, nepřekročitelných linií v rámci společnosti.

4)S chudobou je to vždy těžké- jak ji vlastně měřit. Absolutní, relativní…atd. Důležité je, že všechna čísla jsou na vzestupu, můžete si vzít například klesající potravinovou bezpešnost po začátku krize, dnes je cca 15 % domácností ohroženo, což není málo. Srovnávat ČR s USA je dosti problematické, proč by se koneckonců Američané měli srovnávat s námi? Poměřují se mezi sebou a nejbližšími sousedy. Ostatně, takhle bychom mohli říct (používám schválně extrémněhjší případ): Co by obyvatel Konga dal za to, kdyby měl úroveň jako Moldavan. Jistě, ale mnoho nám to neřekne.

Rozšiřování nůžek mezi bohatými a chudými všem není speciálně americký fenomén.