Reklama
 
Blog | Martin Fedina

Konspirační teorie na vzestupu

Každý o nich někdy slyšel. Jejich jádro většinou spočívá v tom, že je nám nabídnut potenciální „vševládce“. Úspěch i šíření různých teorií ovšem není nikterak náhodný a odpovídá určité době.

     Představa, že je tu někdo – Ilumináti, zelené ještěrky z vesmíru nebo někdo jiný – dává člověku paradoxně velice příjemný pocit. Jednak pocit zasvěcence, který „ví, jak to doopravdy je“. Ale co je mnohem důležitější, dává pocit jistoty, že svět není chaotický. Že ho někdo řídí. Představa, že žijeme v době, která byla zbavena možnosti efektivně zvládat situace je sama o sobě hrozivá a jednou z reakcí je přijetí méně či více bizardních představ. Konspirační teorie je jako tišící prostředek, představuje možnost, jak uvažovat o světě jako o přehledném, rozčleněném, řízeném místě, kde nic není vedlejším nepředpokládaným produktem vývoje. Umožňuje také přijmout pohodlný cynický a pasivní postoj – když je o všem rozhodnuto, proč také něco dělat.

     Ovšem například neschopnost posunout se v řešení problémů životního prostředí (symptomatické jsou úvahy o geoinženýringu, důsledky takových zásahů do přírodních mechanismů nejsme schopni předvídat) odhaluje něco jiného – Walter Benjamin řekl, že kapitalismus je jako rozjetý vlak, který nemá brzdy. Příliv a odliv kapitálu, reakce trhu závisejí na zvláštním citovém rozpoložení – Žižek si všímá toho, co o akciových trzích říkal Keynes, když je připodobnil k soutěži, kdy porota vybírá několik nejhezčích dívek: „Nejde jen o to, vybrat ty, které se mně osobně podle mého nejlepšího svědomí zdají jako ty nejhezčí, a dokonce ne ani ty, které by za nejhezčí označilo průměrného mínění. Dosáhli jsme třetího stupně, kdy se pokoušíme předvídat, co soudí průměrné mínění o tom, jaké bude průměrné mínění.“

     Žijeme tedy ve světě, který je spíše neřízený než řízený, s určitými výhodami, ale také s velkými a stále rostoucími riziky, které z tohoto stavu vyplývají. Konspirační teorie v sobě obsahují utopické jádro – dovolují věřit, že věci mohou pokračovat donekonečna, protože jsou tu ti, co vládnou a ti nedovolí změnu. Zakrývají ovšem zásadní otázky – komplexní civilizace (a od nich odvislý životní styl) jsou závislé na masivním toku levné energie, která umožňuje udržovat infrastrukturu, zlevňovat a zrychlovat komunikaci, vést určitý životní styl, který je levnou a dostupnou energií umožněn atd. Zde jsme ale nejspíše narazili na své limity (např. ropný zlom). Je však pravděpodobné, že čím více se situace bude ukazovat neudržitelnou, tím více se rostoucí množství lidí bude uchylovat k dalším a dalším konejšivým fantaziím. To je však slepá ulička, bez poctivého přemýšlení o energiích a energetice se prostě neobejdeme, respektive, nebudeme schopni volit nejméně špatná opatření. Již žijeme v době, kdy je proces získávání energií stále náročnější a dražší, a pokud se trendy dramaticky nezmění, budeme nuceni přehodnotit představy o nekonečném ekonomickém růstu, o cestování, životním stylu. Situace ale do určité míry zůstane otevřená – bude záležet na tom, jak se s těmito změnami ta která společnost vyrovná, jaké cíle, vize a projekty si před sebe postaví. A toto je oblast pro politická rozhodnutí.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama